Obsah

Projektový den - Karl May

21.9.2014

 sobotu 20. září jsme se již poněkolikáté vydali za našimi kamarády do německého Reichenbachu. Tentokrát bylo v plánu navštívit Muzeum Karla Maye v Radebeulu u Drážďan. Je škoda, že někteří přihlášení se ráno k autobusu nedostavili. Přišli o moc pěkný zážitek. Cesta byla složitější, protože jsme nejprve malým autobusem dojeli do Reichenbachu, tradičně k hasičárně, a tam jsme přesedli spolu s našimi německými kamarády do velkého autobusu a vyrazili do Radebeulu. Po Německé dálnici to opravdu frčelo.Muzeum Karla Maye je velmi pěkné, z průvodkyně přímo čišelo, jak je na muzeum hrdá. Nejprve jsme absolvovali prohlídku vily, kde Karel May skutečně žil a psal svoje napínavé příběhy. Viděli jsme tady různé upomínky na jeho cesty i tři nejslavnější pušky z jeho knih – stříbrnou pušku, medvědobijku a Henryho opakovačku, které si dal spisovatel vyrobit v době, kdy ho jeho knihy proslavily po celém světě. Co na tom, že skutečný život indiánů byl úplně jiný, jeho příběhy plné klukovské romantiky pomáhali celým generacím kluků i holek poznat co znamenají slova přátelství, bratrství, čest, hrdost, a to je hlavní.Druhá vila obsahovala sbírky indiánského umění i věci denní potřeby, rozdělená byla podle typu indiánských kmenů – prérijní, pueblové, lesní, mořské. Byly tu krásné figury indiánů v životní velikosti. Nejmenší návštěvníci se zabavili v kreslícím koutku. Naši malí návštěvníci se nejvíc těšili, že uvidí živého indiána, takže, když jsme narazili na černovlasou průvodkyni s rovnou ofinou, tak měl malý David hned jasno: „Teto, to je indián?“. Ještě, že paní průvodkyně nerozuměla češtině tříletého prtěte. Živý indián spolu s kvízem a odměnami nás čekal až po obědě v restauraci. Restaurace byla pěkná, jídlo typicky německé. V praxi jsme si vyzkoušeli, že česká kuchyně je nejlepší. Tím nechci nijak kritizovat, jídla i pití bylo spoustu, jen je to prostě jiné.Paní starostka, která byla na tomto výletě s námi, ocenila, že se naše děti (a tentokrát byly spíše ty malé) umí moc hezky chovat, při cestě, v muzeu i v restauraci.Cesta zpátky většinu výletníků uspala a tak jsme dorazili v půl sedmé večer k rodičům celkem svěží. Bylo to moc pěkné. Těšíme se na příště.

Za školu a školku P.Burdová