Nový Oldřichov, protáhlá obec na Českolipsku necelé tři kilometry od Kamenického Šenova, není na první pohled, místní patrioti prominou, nAuto hasičiijak pozoruhodná. Zvláště v polovině zimy, kdy sníh téměř slezl a drobně studeně prší. Ale opravdu jen na první pohled. Stačí si všimnout tabulky ukazující směr k hasičskému muzeu, řídit se jí a do muzea zajít. Udělali jsme to v doprovodu ředitele územního odboru HZS Libereckého kraje Jiřího Kunsta a člena SDH Nový Oldřichov Jiřího Mazance, který se s dalšími nadšenci o muzeum stará. Přestože jsme měli průvodce nejzasvěcenější, nebo snad právě proto, po půl druhé hodině jsme téměř prosili o končení prohlídky. Bylo toho na nás moc. V oldřichovském muzeu by totiž každý, kdo má rád hasičinu, mohl u historické požární techniky, vybavení a pomůcek, ale i legrácek a hraček, strávit celý den a ještě by se zdaleka neseznámil se vším, co se tu očím, hlavně i duši nabízí.
Sanita - RAFNamátkou - dřevěná čtyřkolová ruční stříkačka z roku 1764, snad nejstarší co je vůbec k vidění. Kolový koňmi tažený žebřík Magirus s dostupnou výškou 24 m, roku 1900. Sanitka Renault z dvacátých let uplynulého století, nesoucí označení RAF, protože si ji vypůjčili filmaři pro natáčení Svěrákova Tmavomodrého světa ............
Víte, jak se jezdilo s parní stříkačkou k požáru? Na stříkačce jeli kočí, velitel a topič - topilo se i za jízdy. Ostatní hasiči šli po obou stranách sříkačky, měli zvlášť upravené opasky připojené ke všem kolů, a pomáhali koním táhnout. Protože natlakování stříkačky trvalo asi 15 minut, hořelo-li někde blízko zbrojnice a sahiči tam byli v kratší době, sundali připevněná dřevěná ramena a obshluhovali stříkačku ručně.
A víte co si lidé vymysleli pro rychlejší hašeFontánaní v dobách, kdy hasicí technikou byla vědra s vodou? Opřeli proti sobě dva žebříky (do písmene A) buď se nahoru posílala voda z obou stran a vědra se schazovala, nebo jako po běžícím pásu šla voda jedním žebříkem nahoru a prázdná vědra stranou dolů.
Najdou se tu i naprosté rarity - např. pečeť krále württembrského na rychlospojce staré hadice (z dob, kdy Německo bylo do druhé poloviny 19. století rozdrobeno do desítek státečků). Nebo speciální dýmovnice, kterou se kdysi dávnou zkoušila těsnost nově postaveného komína. A také stěna plná hasičských vlaječek ze 17 států Evropy, z USA, Austrálie, Argentiny (ta je z vydělané kůže)...
Oldřichovské muzeum je, jak už to v Čechách bývá, snad známější za hranicemi než doma. A cizinci jím bývají nadšeni - tak třeba skotští hasiči nabízeli za muzeum, jak stojí a leží, 1,2 milionu liber. Trumfla je ovšem zámožná paní z Německa, ta prý za sbírky nenabízela peníze na ruku, ale komplatní plynofikaci Nového Oldřichova.